Rodičům: Interaktivní vyprávění

V pokračování série článků o Interaktivním,vypravěčství se dostáváme k samotné podstatě a kouzlu tohoto způsobu prezentace příběhu, ve kterém je tvořivost rozvrstvena mezi vypravěče a hráče tak, aby byl požitek z příběhu osobnější a silnější.

ÚKOL VYPRAVĚČE

Základní úkol vypravěče je stejný, jako v případě klasického vypravování, to jest pobavit a případně učit. Je tu ale i jedna výrazná odlišnost, hlavní figury jsou zcela pod vládou hráčů (posluchačů), jsou jejich prostředníkem v příběhu. Což dělá z interaktivního vyprávění spíše vyprávěcí hru. Ale přesto že označení hra je přesnější, nikdy nezapomínejte že vaším prvotním cílem je hráče bavit, ne s nimi soupeřit. Vy zastupujete příběh a jeho zábavnost.

• Bavit hráče - upřesním níže
• Popsat místo kde se postavy nachází a co vidí či slyší
• Zeptejte se hráčů, co budou jejich postavy dělat
• Pokud se zde nachází vedlejší postava příběhu, mluvit a jednat za ni
• S pomocí herních principů vyhodnotit jaký výsledek má činnost postav na prostředí, přítomné vedlejší postavy či na herní postavy. (Viz např. Imaginárium)

Přestože se mnohé interakce (činnosti postav) mohou předvádět a hrát herecky, boj a násilí je VŽDY řešeno skrze herní principy a neužívá se žádného násilí ani skutečných zbraní.

BAVIT HRÁČE

Bavit hráče znamená postavám to ani příliš neulehčovat, ani to nepřehnat s náročností. Když je vedete, či tvoříte úkoly příliš snadné na splnění, mají menší radost ze splnění a celý příběh ztrácí napínavost.

Když naopak postavíte prostředí a úkoly nesplnitelné, hráči se častěji setkávají s neúspěchem a frustrací z neschopnosti překonat prostředí. Z dlouhodobého hlediska to vede hráče spíše k nezájmu o příběh, k odtažitosti. 

Správná výzva by měla být obtížná, ale při dobré hře dosažena alespoň dílčím úspěchem.  Pokud se zadrhne příběh, ztratí tempo a zábavnost, je na vypravěči upravit reálie příběhu tak (změnit), aby se znovu rozběhl. Vložit radu, pomoc, či přemístit hledané k hledajícím.

PŘI VYPRÁVĚNÍ

Pár zásad pro začínající vypravěče

• Nepanikařte, když nevíte jak dál, vyžádejte si pauzu na přemýšlení.
• Nesnažte se být dokonalí, prostě se také bavte.
• Vnímejte příběh i poznámky hráčů
• Buďte nestranní vůči hráčům
• Nevracejte situaci, děj jde jen dopředu. Důsledky mohou být zmírněny či změněny další akcí, ale nelze nic vyhodnoceného vzít zpět.
• Neprozrazujte pozadí příběhu, co by se stalo kdyby ...
• Neříkejte tohle nemžete či nejde, postavy mohou zkusit cokoliv. Ale můžete použít to tvá postava neví, pravdu to chce udělat i když ví že.
• Improvizujte. Ať už budou postavy chtít udělat cokoliv, prostě si to představte, jak by to asi ve skutečnosti proběhlo a jak by to různě mohlo dopadnout.  Případně to rozdělte na menší sekvence, které se vám snadněji představí.
• Zapojujte hráče. Kde příběh začne? Zeptejte se kde by tak mohli být jejich postavy v ten čas či spolu. Co budou dělat mezitím? Zeptejte se hráčů. Jak to vypadá u postavy doma? Zeptejte se hráče. Co je ve skříni? Co by tam mohlo být dle vás? Pokud to není pro příběh důležité, tam jim otázku vraťte. Neplýtvejte časem na nedůležité.

V základu jsem probral tvoření příběhu, podrobněji vše naleznete v mé knižní příručce Vypravěčství.

A příště se pustíme rovnou do nějakého příběhu, protože není nad příklad a osobní zkušenost.