úterý 20. srpna 2013

Jak jsem rozdal 1000 knížek

Na každou věc i událost existuje hned několik úhlů pohledu. (I o tom jsou Kejklíři léta.) Když změníte úhel, změníte smysl události i možnosti, které to pro vás má.

Před pár dny se mi ozval nakladatel, se kterým jsem dříve spolupracoval, že se rozhodl vyčistit sklady. Staré knihy které se neprodávají budou sešrotovány. Mezi nimi i jedna má kniha, Kejklíři léta. Krásná dárková kniha s kouzelnými ilustracemi, v pevných deskách a příběhem opírajícím se o fantazii, místo zbytečného násilí a hrubosti. Bylo mi nabídnuto, pokud chci nějaké kusy své knihy, jako autorovi mi je nechají za 10 kč. Na skladě jich měli skoro 1000 kousků.
Nechci se v tomto článku zabývat distribucí, velikostí nákladu a odhadem trhu. Pro tento příspěvek je úplně irelevantní, jak k této situaci došlo. Už proto, že to jsem nijak výrazně neovlivňoval.

Můj první pohled na tuto informaci byl spíše smutný. Cítil jsem, že je škoda zničit takovou knihu. Šlo o jedno z mých dětí. Takové vymazlené, pohádkově jemné, hravé. Ale hned jsem si přiznal, že nemohu investovat takovou částku, abych skoupil celý zbylý náklad. A pak,  kolik jich mohu tak sám rozdat? Možná stovku, dvě už bude trvat i pár let.
Přiznám se, přemýšlel jsem, že jich vezmu dvě stě.

Ale když jsem přišel domů, Rusalka, má žena a ilustrátorka, chtěla zachránit všechny. Všech tisíc kusů. Má tu knihu ráda a nesnesla pomyšlení, že by byla sešrotována.
Na něco takového jsem musel změnit úhel pohledu.
Uvědomil jsem si, že tisícovka knih je vlastně velký potenciál. Když by se mi podařilo dostat mezi lidi tisíc knih, mám potenciálně tisíc nových čtenářů. Oproti tomu sešrotovaná kniha pro mne žádný užitek neměla. Z této události jsem mohl hodně vytěžit a jen málo ztratit. Zbývalo vyřešit dvě drobné překážky.

  • nemohu investovat odkoupení tisíce knih
  • a ani nemohu těch tisíc knih rozdat

Kejklířský trůn z více jak sedmi set knížek

Ty dva problémy ale nabízeli vzájemné řešení. Stačí nalézt dostatek lidí, kteří budou chtít mé knihy rozdávat, a zároveň své rozdávání zainvestovat. A navíc mi tím pomůžou zachrání hezkou knížku.

Tady musím ve svém článku krátce odbočit. Nikdy bych neprodával své knihy pod cenou, za pakatel. Byl jsem dalek prodávat své knihy po desetikoruně. Než být pod cenou, to je raději darovat.
A o to tady šlo. Ne je prodat, ale nalézt dobrovolníky, kteří by je rozdali (rozdistribuovali) a při tom by i sami zároveň zaplatili za mne tu autorskou cenu.
Abych odlišil dárce od zákazníků, stanovil jsem podmínku, že je budu dávat za autorskou cenu jen v řádu desítek kusů. (Tak nějak podvědomě jsem si pamatoval, že jsou baleny po desíti, což se nakonec ukázalo jako pravdivá vzpomínka.) Navíc, když potřebujete udat tisíc knih, a máte na to sotva dva týdny, pak se nemůžete zabývat žádostmi o jednotlivé kusy. To by celý projekt zdrželo.

Díky Facebooku jsem velmi rychle mezi svými přáteli, a jejich přáteli, nalezl dostatek zájemců. Většina z nich odpověděla kladně i na žádost, že budu rád, když budou moci poslat peníze předem. Dali mi svou důvěru a já tak získal i značnou část potřebných prostředků.

Zbývá mi jen poděkovat. Poděkovat těm, kteří se rozhodli rozdávat tuto krásnou knížku a investovat do tohoto malého projektu. Vše má dobrý konec. Tisíc "Kejklířů léta" se rozchází do světa, aby rozdali radost. Možná někoho napadne, že jsem na tom mohl vydělat. Ale já se na to dívám jinak. Každá kniha především reprezentuje svého autora. Někde bude v brzké době tisíc dalších mých čtenářů. A některé z nich snad přesvědčím natolik, že se ke mně rádi vrátí i v další knížce. Třeba právě v pokračování Kejklířů léta - Kejklíři podzimu.

3 komentáře:

  1. Mozna jdu s krizkem po funuse, ale i tak se zeptam zda jeste nejakou nemas?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nějaké knihy stále mám, tak že kdo by měl zájem, stačí se ozvat.

      Vymazat
  2. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat