Rusalčiny ilustrace pro bílou lišku

Rusalka nakreslila k lišce sedm nádherných A4 ilustrací, které uvádí každý z příběhů knížky "Hříšky bílé lišky", o některé se s vámi chci podělit. A o příběh, který k nim vedl.

Cesta k této knize byla dlouhá. Mezi tím, jak jsem neměl nakladatele, získávala i její příběhová skladba nové podoby. Vyvíjela se. Vždy jsem se k ní s odstupem vrátil a příběh zdokonaloval. Vylepšoval a hrál si, až získal podobu, na kterou jsem ani s odstupem nic zásadního už neměnil. Ale podobný vývoj zaznamenaly i ilustrace.

PRVNÍ MYŠLENKA

Jediná má kresba lišky, autora

K lišce mne inspiroval Gaiman svou knihou "Kouř a zrcadla". V ní se objevuje liška manipulující s lidmi. Nejde ani tak o ten příběh samotný, ani o hrdinku, ale o průpovídku, kterou tam mnohokrát opakuje. Jakási mantra lišky.

"To není tak! To není tak! Bůh dosvědč, že to je jinak!"

Inspirovalo mne to k interaktivnímu příběhu (RPG - viz.: IMAGINÁRIUM), kde liška udržuje náhodné pocestné, které ukryla ve "své" chaloupce, v iluzi, že venku je stále deštivo, bouřka a nebezpečno (krmí se požeráky), aby setrvával u ní. A při tom hledá příležitost, kdy opadne jejich ostražitost, aby je okradla a zmizela.

V tomto příběhu byla liška viditelně liškou. Ještě na sebe nebrala jiné podoby. Ale byla bílá. Za to může Google, kde my na slovo liška vyjela i jedna polární verze. Hned mne zaujala. Jen jsem z ní udělal albína, protože jsem nemohl zdůvodnit polární lišku a navíc jí to dávalo větší jedinečnost, odlišnost. Je jiná než ostatní lišky.

Každopádně šlo o roli, kterou jsem nechtěl hrát. Chtěl jsem pomocníka na zahrání této vedlejší ale ženské role. V mém podání by tušili hráči podraz a navíc to mohlo působit komicky. Lišku musela ztvárnit žena, to jsem věděl! Jen jsem nikoho neměl! Do hry zbývaly poslední hodiny, a mne volá jedna z hráček, že by to zkusila její spolubydlící.

PRVNÍ LIŠKA NA ŽIVO

Rennfri jako bílá liška -  foceno po hře.

Dříve než jsem ji poznal jako kamarádku, poznal jsem ji jako bílou lišku, představitelku příběhové role v mém příběhu. Přiznávám, že má původní představa o lišce byla více mrcha, ale její verze mne okouzlila. Její verze lišky nebyla mrcha, ale hravost, užívání si života bez otázek na zítřek či strachu co bude.

Tohle byl jiný druh síly, ne tak zlá, spíše rozverná.

Tak se mi představila, Rennfri i Bílá liška.

První ilustrace k lišce vznikaly podle ní. Přesnější by bylo říci, že jsme je tvořili s Rennfri a Rusalkou dohromady. Každý do ní dával něco svého. Ale jinak jsem se snažil co nejméně zasahovat. Pokud dojde k stvoření určité postavy mimo mne, nechávám tomu raději volný průběh a snažím se spíše poznat tu postavu, než ji tvořit.

Když jsem napsal první příběh, o Renárdovi, a bílá liška přestoupila hranici vypravěčské hry a stala se hrdinou příběhu. K tomu příběhu nakreslila Rusalka i první ilustrace.

JEJÍ DRUHÁ TVÁŘ

Kniha dostávala svou finální podobu a s ní se vynořil i koncept ilustrací. Každý příběh uvede jedna ilustrace lišky v její vílí podobě.

Původně se měly použít i některé dřívější ilustrace, ale z toho sešlo. Rusalčin styl ilustrací výrazně zjemnil a její současné práce nešlo porovnávat s dřívějšími.

Nedaly se použít ani původní podklady. Vynořila se totiž myšlenka, že každý obrázek bude znázorňovat emoce, které se v příběhu vyskytují. Začalo se zcela znova, na nule.

Původně jsme nechtěli měnit představitelku, ale Rennfri byla už v Praze a za těch několik let, co se příběh táhl, dospěla a změnila se nám. Ač neradi, museli jsme opustit Rennfri, přes všechno co lišce dala, a hledat jiného představitele na ztvárnění.
(Za to se jí omlouvám i ještě jednou děkuji za stvoření lišky.)

Potřebovali jsme novou modelku pro ilustrace. Výběr padl na Kačku, se kterou Rusalka už spolupracovala při ilustracích knížky "Lexikon démonů". A ona souhlasila.

Tak získala liška svou další tvář. Tu, kterou naleznete i v knize. V jednom hravém odpoledni se v ateliéru nafotila řada pozic, ze kterých si pak Rusalka vybrala ty, které ji nejvíce zaujaly. Můj hlas v tomto případě bývá spíše poradní, Rusalka trvá na svém a drží se estetiky a působení díla více, než příběhem. Ale nakonec se podařilo spojit jednotlivé ilustrace s patřičnými příběhy.

Přestože jsou ilustrace v knížce v černobílém provedení, jsou ozdobou knížky a já za ně děkuji.

Pokud jste nečetli autorskou recenzi knihy, pak ZDE.

Pokud chcete lišku a stále ji nemůžete sehnat, pak si ji můžete objednat ZDE.