Liščí pohádka

Už dlouho toužím napsat nějakou pohádku, která bude více pro děti. A jeden takový nápad je znovu přinést na scénu Bílou lišku. Kdo četl "Hříšky bílé lišky", možná si vzpomene, kde liška vypráví o své minulosti. Jak bloudila a vyrůstala jako malá ve čtyřech kouzelných říších vil. Tak to bych chtěl napsat. Bílé lišče, rozverné a drzé, poznává svět a jeho odlišnosti.
Má to háček, liška mluvila v knize ve verších. Aby se odlišila od nesmrtelných. Ale tady budou jenom nesmrtelní. Mám psát dialog ve verších? U všech či jen u lišky? Nebo pro snadnější pochopení se veršů raději vzdát? Jaký máte na to názor? Dám vám k tomu tři ukázky.

Ukázka 1. - Ve verších všichni

(Tato má největší poetiku, ale obávám se že na úkor srozumitelnosti a hloubky myšlenky.)

Ale liška se dala do kňourání.

Pustina bez konce budí strach,

že nedojdu v kraje jara, 

že umřu v těchto pustinách.

Hladová a sama.

Ale černý pták ji vynadal.

KRÁ. Pustý KRAj.

Nauč se to, mít jej RÁda

to se v tobě TOUHA střádá!

Za ní se pak změna vKRÁdá

Musíš mít SEN a CHTÍT,

Svou touhou sen svůj probudit!

Vysvětlila lišce Vránička.

Mít sen? Ten mám!

Že v kraj jara zavítám!

A stačí si to jenom přát?

KRÁ, to ne, když tu budeš pouze stát!

Musíš hledat, jít!

Nestačí si jenom snít!

Liška se zvedla.

musím jen snít a jít?

Vránička nespokojeně zatřepala hlavou.

KRÁ. Ne JEN snít a jít!

Ale spRÁvným směrem zamířit!

Tulačka se rozhlédla nešťastně po kamenité poušti.

Jak jít správným směrem, když cesta vidět není?

Optala se.

KRÁ, když rozum neví, jdi kam ti tvé srdce velí!

Ukázka 2. - Ve verších liška

(Tato podobá se nejvíce blíží Hříškám bílé lišky. A i když nemá řeč lišky úplnou zřejmost, skrze odpověď lze doplnit co je u ní jen naznačeno.)

Ale liška se dala do kňourání.

Pustina bez konce budí strach,

že nedojdu v kraje jara, 

že umřu v těchto pustinách.

Hladová a sama.

Ale černý pták ji vynadal.

"KRÁ. Pustý se ti zdá být můj KRAj. Raději nauč se jej mít ráda. Každý KRAj má svůj smysl. I pRÁzdnota a čekání. Čekání probouzí TOUHU a právě z ní se rodí ZMĚNA.  Nejdříve je prázdno. A pak, stačí mít SEN a CHTÍT!" vy

světlila lišce Vránička.

Mít sen? Ten mám!

Že v kraj jara zavítám!

A stačí si to jenom přát?

"KRÁ, to ne, Nic se nezmění, když tu budeš pouze stát! Musíš za svým snem jít!"

Liška se zvedla.

musím jen snít a jít?

Vránička nespokojeně zatřepala hlavou.

"KRÁ. Jít správným směrem. Dle svého snu!"

Malá tulačka se nešťastně rozhlédla po kamenité poušti.

Jak jít správným směrem, když cesta vidět není?

Když půjdu jinam, pak vše to změní!

Nechápavě se optala.

"

KRÁ, směr není tak důležitý, jako poslouchat své srdce. Je mnoho cest, i když je nevidíš!"

Ukázka 3. - Bez veršů

(Tady je nejsndnější pochopení příběhu, ale ztrtila se poetika.)

Ale liška se dala do kňourání.

"Mám strach. Je to tu tak pusté a strašidelné. Mám že uletíš, a já tu zůstanu sama, ztracená. Je to tu ošklivé!"

Ale černý pták ji vynadal.

"KRÁ. Pustý se ti zdá být KRAj můj. Raději nauč se jej mít ráda. Každý KRAj má svůj smysl. I pRÁzdnota a čekání. Čekání probouzí TOUHU a právě z ní se rodí ZMĚNA.  Nejdříve je prázdno. A pak, stačí mít SEN a CHTÍT!" vy

světlila lišce Vránička.

"Sen mám. Chci nalézt království jara. Stačí si to jen přát?"

"KRÁ, to ne, Nic se nezmění, když tu budeš pouze stát! Musíš za svým snem  také jít!"

Liška se zvedla.

"Mít sen a jít!"

Vránička nespokojeně zatřepala hlavou.

"KRÁ. Jít správným směrem. Dle toho snu!"

Malá tulačka se nešťastně rozhlédla po kamenité poušti.

"Ale zde nejsou žádné cesty. Jak mám vědět který směr je ten správný?"

"

KRÁ, směr není tak důležitý, jako poslouchat své srdce. Je mnoho cest, i když je nevidíš!"