čtvrtek 17. dubna 2014

Kolik tváří má liška?

Ve své tvorbě si rád hraji. Ale tentokrát chci do jedné hry zapojit i některé z vás...

Bílá liška, drzá a rozverná figura, která vstoupila do mých příběhů se svou tvrdohlavostí a hravostí, ale hlavně bezprostředností a schopností si skutečně užívat života, je jedna z nejsilnějších figur mé literární  tvorby. Je v ní něco archetypálního (což je typické pro většinu mých figur), ale také drze neodbytného, vtíravého. Pravděpodobně není knížka "Hříšky bílé lišky" jejím posledním příběhem, na to je příliš drzá.

Každopádně to je postava mnoha tváří. Od svého zrození získala již tvář dvou různých dívek. Lišce nestačí jeden život a podoba. Možná se stačí rozhlédnout a objevíte ji mezi svými přáteli. Rozvernou, drzou, bezprostřední, užívající si života. Lišky nás vždy něčím přitahovaly.
Ta myšlenka mne přivedla na zajímavý nápad. Který vám představím na konci tohoto článku. A možnost získat kopii jedné z ilustrací k bílé lišce.


LITERÁRNÍ PODOBA BÍLÉ LIŠKY

Objevila se už v mé knize "Meluzína, dívka jménem Ema" V poslední části v podobě Renárda prodá meluzíně falešného koně. V poslední kapitole se objeví i ve své vílí podobě, ale zůstaňme u Renárda.

Renárd, k službám vám jsem vílo.
Prodávám bělouše, lesních tišin překrásné to dílo.

V další knize, "Tanečnice, věc názvem Sined", se objevuje v podobě Toda, pašeráka. (I Tod je jedna z podob lišek, přestože v knize "Hříšky bílé lišky", na sebe tuto podobu vezme někdo jiný. Je to vtípek, naschválek čarodějky proti lišce, který jsem se rozhodl v knížce nerozvádět a nechat si jej jako externí, pro znalé celého mého díla.

Ne že bych vás chtěl rušit, mladý pane,
ve vaší chvilce ukecané.
Ale ti venku, hledají cosi asi
Jdou sem! Jsem v pěkné kaši!
Neříkejte jim, že jsem tu byl,
nerad bych se prozradil!



Ale vraťme se ke knížce "Hříšky bílé lišky" a ženským podobám Vuples, jsou pro ni přeci jen obvyklejší.
Ve své přirozené podobě, jak ji znázorňují ilustrace, napůl liška a napůl člověk se v knize objevuje jen párkrát a to při sexu, kdy není schopna zakrýt svou pravou podstatu.
Obvykle se ukazuje jako nepřirozeně bledá dívka, až albín, silnější postavy, širší boky a stehna, dívčí tvarovaný hrudník. Medově teplé oči a nezvykle bezbarvé vlasy. Tulačka z lesa a divočiny.

Má svou citlivou stránku:

Když teplo kamen  hřeje kosti,
a teplé vody po libosti,
pro někoho jen drobnosti,
co užívám si ku radosti.








Ale svede být i necitlivá až zlá:

Tak jest, lstí a klamu jsem přec paní!
Lišky slabost lidskou znají.
Nerady se v hladu lesa ukrývají.
Příjemněji tam, kde lidé přebývají! 

Ale především je okouzlena lidským světem:

Mám ráda světlo světnice.
Postel s vůní ložnice.
V ní teplý dotek člověka,
co se citu neleká.
Mám ráda pláč a mám ráda smích,
jemný dotek na skráních.
Polibek letmý i pevné objetí,
hry noci, co se nesvětí.

Proto jsou mezi námi. Hledejme je.


LIŠKA MEZI NÁMI

Představil jsem vám několik tváří bílé lišky, ale ta jich má určitě mnohem více! Chtěl bych požádat ty, co láká hledat kmotru lišku a její další tváře, ať to zkusí! Nechte se inspirovat tím necudně romantickým příběhem, který jsem napsal. Já rád inspiruji. Pojďme si hrát a vytvořte další fotografie podoby bílé lišky, jak ji vidíte vy sami, a prolinkujte fotku se svého facebook či google profilu se mnou. S ilustrátorkou Rusalkou vybereme po nějaké době ty nejzajímavější dílka a jako odměnu pošleme kopii jedné z ilustrací z knihy, dle vašeho osobního výběru, ve velikosti a barevnosti originálu.

Rozverně hravé tvoření, přeje autor, Ondřej Grob Netík.

Pokud nevíte, kde by jste knihu "Hříšky bílé lišky" mohly získat, pak třeba přímo od nakladatele ZDE.  Autorská recenze na knížku ZDE.

Žádné komentáře:

Okomentovat