Jak vznikala obálka pro lišku

Následující text není návodem, jak dělat knižní obálky. Není ani návodem, jak by se mělo kreslit. Je jen výpovědí příběhu jak se zrodila obálka k jedné knížce.

Budu muset začít zeširoka. Bílá liška jako charakter vznikla již před lety jako jedna z vedlejších a nevýrazných postav trilogie "sanatoria podvržených". Tehdy vznikaly i první kresby lišky. Některé jsem vám již ukázal, jiné třeba ještě ukážu. Dnes vám ukážu tu, která se stala vzorem pro první obálku.

Tato ilustrace byla zvolena jako možná obálka. Kontury kresby jsem přenesl na jiný papír a do namočeného podkladu položil barvy. V počítači se to pak spojilo.

Ale z této obálky sešlo. Rusalce se zamlouvala dál, ona je kresebně i formátem lepší, ale po řadě zkušeností, kdy knihkupci mé knihy stále zařazují do pochybných míst, především mezi dětskou literaturu. A původní předpokládaný název "Příběhy bílé lišky" plus tato obálka, to bych byl opět v regále s další dětskou literaturou.
Chtěl jsem, aby obálka jasněji prezentovala celkové dílo. A tím je pro tentokrát spíše rudá knihovna. Obálka měla být hravější ale i odvážnější. Proto jsem změnil  název na "Hříšky bílé lišky" a rozhodl se, že na obálce musí být spíše akt v stejně rudém poli, jako měl tento první návrh.

I. FÁZE: FOTOGRAFIE

Pro obálku jsem nechal nafotit zcela nové fotky. Dal jsem v tom modelce i příteli fotografovi dost volnou ruku. Požadoval jsem jen aby byla dost hravá a působila erotickým až svádivým dojmem. Výsledkem byla řada cca pěti fotografií přesně dle mého požadavku. Kresby Rusalky (i většina mých) vznikají dle podkladové fotografie. Nebylo snadné vybrat jen jednu.
Mně se nejvíce líbila tato, kde rozfoukává slepičí pírka.

II. FÁZE: KOLOROVÁNÍ

Fotografie se upravila v počítači, odrušilo se pozadí a zvýraznili zanikající kontury hran. Výsledek se vytiskl v požadovaném měřítku pro výsledné dílo. Na krémový papír byli přeneseny kreslířkou kontury.

Do vlhkého podkladu jsem následně položil rozpíjející se barvy. Rozpíjení je značně nekontrolovatelné. Výsledek se dá předpokládat jen přibližně. U všech předchozích kreseb jsme proto kolorovací malbu a obrysovou kresbu dělali zvlášť. Finální podoba se skládala až v počítači. (Tak vznikl i barevný návrh předchozích verzí). Ale nevýhoda tohoto způsobu je v tom, že ne vždy výsledek působí kompaktně. Musí se dlouho upravovat a zkoušet, než se dosáhne dobrého výsledku. A čím je celý motiv složitější, tím nesnadněji se kresba s malbou spojují.
V tomto postupu se riskuje pouze přenesené kontury, což se dá snadno udělat znovu. Kresba je v podstatě v začátku. Ač se rozpíjení barev nedá moc kontrolovat, při špatném výsledku není problém celý postup zopakovat.

III. FÁZE: KRESBA

Před touto obálkou vznikl ještě jeden návrh a to technologií oddělených kreseb. Ve finále se ukázalo, že se dali obě kresby spojit jen tak, že jsem musel dělat kompromis v tom, jak má výsledek působit. To mě štvalo. Proto jsem se rozhodl v dalším pokusu dát kontrolu nad výsledkem člověku. I když v tomto případě opět ne sobě, ale Rusalce.
Na již zcela zaschlý barevný akvarel jsem nanesl do podkladu budoucí kresby bílé plochy.

Další postup byl zcela v rukou kreslířky. Mimo její oblíbené modré, bylo užito v jemnějším i několika dalších barev.

IV. FÁZE: FINÁLNÍ ÚPRAVA V POČÍTAČI

Finální obrázek byl naskenován (po čtvrtinách které jsem spojil do jednoho celku) a barevně vyladěn. Byl doplněn (návrh) text a poslán nakladateli. Tam doznal poslední finální úpravy v obálku.

Pokud nevíte, kde by jste knihu "Hříšky bílé lišky" mohly získat, pak třeba přímo od nakladatele ZDE.  Autorská recenze na knížku ZDE. A pokud chcete zkusit nafotit nějakou bílou lišku, nalézt ejjí další tvář,  pak soutěž ZDE.